Intro
Nemyslete si, že jsem pouze hráč videoher jako většina mých vrstevníků. Snažím se tvořit své vlastní hry, protože mě vždy bavilo kreslit, malovat a také vymýšlet zapeklité příběhy.
Mé dosavadní hry jsou vytvořeny v programu GameMaker Studio, který se vyznačuje svým specifickým stylem programování a velkým počtem možných výchozích platforem. Pro příklad, že tento program dokáže udělat skvělou hru, uvádím vždy českou logickou skákačku Blackhole, která mě překvapila nejen svým netradičním ovládáním, ale i vtipných československým dabingem, kterého se zhostili čeští a slovenští youtubeři.
Jedny z prvních her jsem začal tvořil, když jsem ještě navštěvoval 7. ročník základní školy – do této doby jsem se nesetkal s výukou informatiky. Následující roky na základní škole jsem sice již výuku měl, bohužel nenaučili jsme se téměř nic, kromě práce v malování a tzv. hledaní min.
Vše jsem začal tvořit jako samouk, nikdo mi nepomáhal, bohužel se naopak našli i tací, kteří se mi pochlebovali. Hra od hry je propracovanější, postupem času se já i mé hry zdokonalujeme. Níže vás chronologicky provedu celou svojí vývojářskou historií, která doufejme hned tak nenarazí na nemilosrdný nápis GAME OVER a přinese ve výsledku, alespoň jedno jedlé ovoce – držte mi palce!
STRAŠIDÝLKA 3
Herní série Strašidýlka 3 byla inspirována v té době jen pár let starými komiksy, které jsem ručně jako dítě kreslil. Příběh pojednával o partě tří (později čtyř) strašidýlek, které se snaží ochránit svět před zlým Zátrhem a jeho kumpány, Zlými dvojčaty. Každé strašidýlko je jiné; Animo je hlavní postava, chytrá, kreativní, snažící se udávat směr party a řešit konflikty (zpětně na něj pohlížím jako na alter ego); dále Kreslíček je postava symbolizující fyzickou sílu (na rozdíl od Anima má ruce, které se stávají jeho předností), trochu hloupý, neřeší následky jednání, do všeho jde po hlavě; partu uzavírá Hadráček, nejmenší člen výpravy, ustrašený, zdrženlivý, symbolizuje dítě s leckdy šílenými nápady, o které je se třeba starat. Poslední postavou, která do série přišla jako čtvrtý mušketýr, je Jája, britský duch ze Stonehenge. Hrdinka Jája je milá, ochotná, přináší nové pohledy na věci a na ducha je atraktivní. Postupem času, který již není zpracován v podobě komiksu, ale v podobě právě počítačových her, se parta při únosu Jáji zlým Zátrhem trhá a Animo se ji snaží na vlastní pěst zachránit a získat i její srdce.
Strašidýlka 3 – Recyklace, resp. 4. díl (v1.5)
Moje vůbec první hra byla tzv. PAC-MANovského typu. Hráč měl sice k dispozici neuvěřitelných deset životů, ale dalo zabrat hru dokončit. Krátká charakteristika hry je následující: mnoho levelů, sbírání odpadků, veselá lopatička, elixíry omámení, truhly s bonusy, jezdící zlé kontejnery se zuby. Z hlediska obsahu hrajeme za postavu Kreslíčka, který musí posbírat láhve, které se dají ještě recyklovat, a při tom se musí vyhybat zlým kontejnerům, které se jeho čisté záměry snaží překazit (možná proto, že jsou na směsný odpad).
Tuto hru jsem nikdy nevydal, a tak zůstala pouze v mém počítači.
Hra byla dostupná pro počítače s OS Windows 95+.
Strašidýlka 3 (v2.0)
Jednalo se o zavádějící název testovací verze nadcházející hry. Tato verze sloužila k vyzkoušení nových principů a funkcí hry.
Nyní jsme se ve hře mohli hrát za postavu Anima, který hledá cestu ven ze strašidelného hradu plného kostlivců, pavouků i zlých duchů.
Hra od této verze obsahuje nejen menu, ale i možnost uložení úrovně pro pozdější dohrání. Sbírání flašek bylo nahrazeno sbíráním peněz a vzácných kamenů s větší hodnotou. Nasbíraná částka nebyla prakticky k ničemu, jednalo se spíše o ukazatel skóre, který sloužil k porovnání s kamarády. Kromě peněz se zde daly sbírat lékárničky pro doplnění srdíček a truhly, které obsahovaly i potřebné střelivo (kamínky), to bylo používáno k likvidaci nepřátel (např. kostlivců a pavouků). Ve hře byly i tajné místnosti, které se odemykaly ukrytými klíči.
Pohyb Anima byl ovládán pomocí kurzorových šipek a myš ovládala míření pro hod kamínky, které byly po jednom vrženy stisknutím levého tlačítka myši.
Strašidýlka 3 (v3.0)
Zatím jediná hra mé tvorby, která byla se vším všudy vydána. Měla český dabing, vlastní facebookovou stránku, originální ovládání a příběh. Dala se hrát dokonce na třech platformách …a dále to radši rozpitvám v samostatném odstavci níže. Snažil jsem se zkrátka vytvořit dokonalou hru, jenže jsem začal poprvé narážet na své limity, coby zelenáče na poli vývoje her.
Obsahem byla velmi podobná verzi 2.0, někdo by snad mohl na první pohled říct, že se jedná pouze o přeskinovanou verzi – mýlil by se však! Oproti předešlé verzi se zde objevilo: pauza menu, vlastní ikona, hlavní menu hrálo barvami a tajemnem, pro počítače bylo ovládání přenastaveno na WSAD a pro dotyková zařízení bylo ovládání realizováno pomocí kresby linky, po které se ovládaná postava vydala (původně byl však zamýšlen virtuální joystick). Uvažoval jsem, že odměnou za dohrání hry by bylo zobrazení mnou ručně kreslených komiksů, jenže jsem se zaměřoval asi až přespříliš na jiné neduhy hry a tuto funkci jsem ve výsledku už nezrealizoval. Oproti předešlým verzím byla hra o něco náročnější na úložiště, tvořila průběžně save soubory s aktuálním postupem, a tak se již musela instalovat vlastním instalátorem, který zas k mé radosti nemohly vystát anti-virové programy.
Příběhově byla hra zasazena do středověkého hradu zlého Zátrha, ve kterém se Animo snaží najít a osvobodit uvězněnou Jáju, čímž chce domněle získat její srdce a jako bonus si cestou naloupit z hradu co možná nejvíce zlaťáků, diamantů a možná i kamínků.
Hra byla dostupná na Windows 95+, Android 2.3+ a Windows Phone 8.
Od hry jsem očekával, že bude mým odrazovým můstkem, bohužel se stala spíše zklamáním. A tak jsem si řekl, že si dám pauzu a pořádně promyslím, co zlepšit a jak dál. Upustil jsem tedy od série Strašidýlka 3, protože jsem si řekl, že duchové, staré hrady, tajemno apod. již není v kurzu, a že musím jít na vše jinak. Nakonec mě to ale tak trochu do oné středověké doby vtáhlo zpět.
ELI JEDE!
Čekal jsem dlouho na novou inspiraci, a nakonec jsem na ni narazil po přijetí na Gymnázium U Libeňského zámku. Se změnou životního stylu, denního režimu i prohloubení mých znalostí se mi vrátila chuť tvořit a zkusit to znovu. Inspirací mi byla spolužačka Eli z gymnazijních lavic, která skončila druhá v soutěži o princeznu Pražského Majálesu. Dále mě inspirovaly skvělé hlášky, přezdívky či příhody, se kterými jsem se během svých studií na gymnáziu setkal.
Hlavní hrdinkou hry je již zmíněná princezna Eli, která se protlouká světem. Zřejmě hledá svého prince a její putování se ji snaží znepříjemnit kdejaký otrapa. Inspirací pro tyto otrapy byly přezdívky mých spolužáků, či dokonce našich učitelů. Setkat by se tak princezna Eli mohla např. s perverzním krtkem Danem, který udržuje stálou hladinku alkoholu ve své krvi, supermužem Buzzmanem, který má zálibu v pistáciích, anebo ztraceným FeyRexem, tvorem z druhohor, jehož zmatené chování ho přivedlo až do dnešních dob. V pohádkách se zpravidla dočteme, že nikdy opěvovaný princ nevyrazí do světa za princeznou sám, a tak ani naše princezna Eli nejde vstříc nevlídnému světu sama – nehledejme však žádného poddaného, služku nebo čarodějku. Naše princezna má totiž vlastní spřízněnou duši, přesněji umělou inteligenci ViKY, která je její osobní stráží, rádkyní a nejlepší přítelkyní na cestách. ViKY má však jednu netradiční vlastnost, dalo by se říct až výjimečnost, kterou bychom si u softwaru jen těžko dokázali představit – je to blondýna. A tak se naše princezna během své výpravy začne potýkat s nejedním malérem, do kterého by se sama jinak vůbec nenamočila.
Hra byla plánována a vyvíjena výhradně pro dotyková zařízení s mobilním systémem Android a Windows 10. Bohužel jsem však vývoj hry pozastavil na dobu neurčitou, a to z důvodu omezení mého volného času, ale osobního prozření, že programování her není můj šálek čaje – je to tedy spíše ten typ šálku, který si nešikovností dokážeme celý vylít na svůj klín.